Podobně jako v případě ruky se i v případě jazyka jedná o orgán, kam se podle nekonvenčních názorů promítá organismus nebo nějaká jeho část. Ohledně jazyka jde o trávící systém, jehož stav lze podle stavu – vzhledu a změn – jazyka do jisté míry posoudit nebo odhadnout. Kdo se denně ráno dívá do zrcadla a bedlivě se pozoruje, tomu neujdou drobné změny vzhledu na kůži. Okolí si těchto malých sotva postřehnutelných odchylek od „normálu“ nevšimne už jenom proto, že se je většinou podaří s pomocí moderní kosmetické chemie zakrýt. A kdo si také přeje, aby okolí postřehlo nějaké (negativní) změny? O jaké změny se jedná. Jsou to třeba viditelnější pihy, zdůrazněné váčky pod očima, větší bledost nebo naopak červeň tváří nebo ušních boltců, zarudlé spojivky a podobně. Člověk – pokud to zaregistruje - si pak položí otázku, „co to se mnou dnes jenom je“? Odpověď se někdy může dostavit rychleji než si dotyčný přeje, jindy se to člověk nedoví ani po letech ani od lékaře ani od kosmetičky. Ne každý se dívá po ránu na svůj jazyk. Pokud tak činí, všimne si, že jazyk nevypadá vždycky stejně, a to i ve dnech, kdy se cítíme být zdraví. Je to hlavně jeho povlak, jehož intenzita nepravidelně více nebo méně kolísá. Při virových onemocněních, jimž se běžně říká nachlazení, se povlak jazyka stane silnějším a viditelnějším. To se považuje za příznak, jenž patří k nachlazení, což platí, pokud povlak po uzdravení zmizí. V období zdraví si pak jazyka zase nevšímáme. Tento popis má znázornit, jakou – či spíše jak malou – roli jazyk v našem životě hraje. Je-li ze subjektivního hlediska v pořádku, nebolí a nepálí, nijak se o něj nestaráme. Nejspíš to tak má být. Ruky si také nevšimneme, pokud nebolí a funguje. Obě místa – ruka i jazyk – jsou schopna o stavu vnitřních orgánů vypovědět více, než by se zdálo a obě místa jsou dobře přístupná zrakovému posouzení.
Jazyk však poví mnohem více tomu, kdo se na něj podívá jako na mikrosystém respektive jako na „orgánovou mapku“ zažívacího ústrojí. Tzv. orgánových mapek je podle alternativní medicíny na lidském těle několik. Vnitřní orgány se podle této představy „promítají“ do oční duhovky, do ušního boltce nebo do plosky nohy apod. Standardní medicína tyto vztahy neuznává. Orgánových mapek jazyka je několik druhů. Každopádně je tu jedno pojetí čínské medicíny a pak je tu pojetí evropské, které jsem si pro své diagnostické úvahy vybral
Následující údaje jsou schématické a pro účely článku přiměřeně zjednodušené. Na dané téma jsem napsal knihu „Poznej své zdraví z jazyka“, kde se čtenář v případě zájmu doví více.
Trávící ústrojí na jazyku.
Tak nějak by se dal popsat vztah jazyka k „vzdálenému orgánu“, jehož je jazyk začátkem. Jazyk informuje o stavu vzdálených částí zažívacího traktu, jenž se do povrchu jazyka „promítá“. Jemných změn na jazyku a v dutině ústní si všímáme jen málo. Všimneme si jich, až když bolí nebo až když začnou rušit, jako např. intenzivní nebo zcela „nový“ zápach z úst. Ten také občas vede k tomu, že se na jazyk pořádně podíváme, zajdeme k zubaři nebo ke krčaři a nebo i ke gastroenterologovi (odborníkovi na zažívací ústrojí) s otázkou, jestli není něco se žaludkem.
Normální jazyk je růžový a prakticky bez povlaku nebo je jeho povlak tenký a bělavě zbarvený. Na povrchu hřbetu jazyka nejsou výraznější rýhy ani jiné nápadné viditelné odchylky. Jak velké procento lidí má tzv. normální nebo také zdravý jazyk mohu jen těžko říci. Mohou to být to jazyky herců a zpěváků, kteří jako celebrity v aktivním showbusinesu o své zdraví dbají už jen proto, že se jazykem do velké míry živí a občas je jim na jazyk i vidět. Někteří z nich jsou vegetariány, vyhýbají se alkoholu a starají se o čistou pleť a tím se potažmo nebo cíleně starají o „čisté“ střevo. Pěkně vyhlížející pleť je totiž bez „zdravého“ střevního obsahu a jeho pravidelného vyprazdňování prakticky nemyslitelná. Zdravý zažívací trakt je pak reprezentován nerozbrázděným hladkým růžovým jazykem bez povlaku.
Definované choroby, které se na jazyku zobrazí, orientační výčet.
Patří sem tuberkulóza a syfilis, myxedém jakožto průvodní zjev při špatné funkci štítné žlázy, dále mongolizmus, Sjögrenův syndromu, dále chudokrevnost nebo naopak polyglobulie, nedostatek železa či zinku, opary/stomatitis aphtosa, mykóza, cytomegalovirus, HIV, cukrovka, alergie, chemoterapie. Rozvinutá stadia těchto chorob či chorobných stavů diagnostikuje standardní medicína spolehlivě, léčení je (někdy) i úspěšné.
Na jazyku se hodnotí povlak, barva, tvar jazyka, rýhy na sliznici apod. Tyto „parametry“ většinou stačí k odhadnutí momentálního stavu zažívacího ústrojí i k odhadu jeho budoucího zdravotního vývoje. Hřbetem jazyka se táhne rýha dělící hřbet na dvě poloviny. Levá platí jako „slinivková“, pravá jako „jaterní“. Zadní část jazyka – směrem k jeho kořeni – vypovídá o dolní části zažívacího traktu, tedy o tlustém střevě a esovité kličce, přední část spíše o žaludku a tenkém střevě.
Změny na jazyku. Povlak jazyka je u zdravého člověka tenký, stejnoměrný, bělavý a hřbet jazyka je převážně vlhký a růžový.
Stejnoměrný bílý avšak poměrně silný povlak hřbetu jazyka nesvědčí o úplném zdraví jeho nositele. Zjednodušeně řečeno mluví pro (i přechodnou) horší funkci slinivky břišní.
Silný bílý povlak v zadní polovině jazyka mluví pro zhoršenou funkci tlustého střeva. Ta bývá v naprosté většině případů způsobena osídlením střeva nesprávnými mikroby, odborně se mluví o střevní dysmikrobii nebo dysbiose. Povlak činící dojem „bílé pěny na hřbetu jazyka“ mluví pro (začínající) vážnější postižení slinivky břišní.
Žlutavý až nahnědlý povlak – občas se také vidí a hovoří pro postižení okruhu jater a žlučníku, které nemusí být pouze funkční, ale i orgánové a pozitivní laboratorní nález je možný. Ten potvrdí i eventuální chronickou jaterní nemoc, o níž dotyčný nemusí vůbec vědět. Černavý povlak – narazí se na něj zřídka, jeho intenzita sahá od tmavšího tónu až po jednoznačnou čerrň, k níž se druží i nadměrná délka papil, která někdy dělá dojem jakýchsi vlásků. Proto má tento stav také svůj odborný latinský název – lingua villosa nigra. Jako příčina se obviňuje cukrovka, opakovaná léčba antibiotiky, dlouholeté kouření, nízká imunita a následné plísně na jazyku – kmen aspergillus niger. Je to poměrně závažné znamení.
Povlak kuřáků je svérázný. Není ani hnědý ani šedý ani bílý, jeho popis je bez obrázku obtížný, fotku nemám. Není to samozřejmostí, ale když ho poznám, překvapím dotyčné cílenou otázkou ohledně kouření a to i na kouření v minulosti. Povlak totiž přetrvává mnoho let i po ukončeném kouření.
Glossitis mediana rhomboidea – standardní medicína tak označuje malou, jakoby čtyřhrannou skvrnu ve střední linii při kořeni jazyka, která nebolí, není nemocí, nemění své místo, neputuje po jazyku jako některé jiné skvrny a zdravotně má být spíše bezvýznamná. Alternativní diagnostika říká, že nositelé tohoto „úkazu“ jsou často lidé podráždění, nevyrovnaní a že se u nich častěji vyskytuje porucha odborně nazývaná vegetativní dystonie.
Viditelné otisky zubů po stranách jazyka. Vpravo mluví pro slabší funkci jater, vlevo pro oslabení slinivky/žaludku. Negativním znamením je, když jsou otisky zarudlé nebo oboustranné, což může být i důsledkem vlivu četných amalgámových plomb a tzv. ústních mikroproudů. Otisky zubů se „zlepšením zdraví“ (detoxikací organismu?) přechodně nebo natrvalo mizí anebo se vrací.
Rýhy na hřbetu jazyka, podélné nebo příčné. Rýhy „reprezentují“ poruchy funkce slinivky břišní. Rýhy příčné (k dlouhé ose jazyka) mluví pro poruchy vratné, delší rýhy podélné pro poruchy spíše orgánové/nevratné. Nápadně široká střední rýha mluví pro případně „pytlovitě roztažené“ tlusté střevo s případnými výchlipkami a pro „slabé vazivo“.
Nápadně „modré“ a roztažené žíly na spodině jazyka jsou vidět, když se špička jazyka ohne nahoru. Budí podezření na „slabší srdce“, na tendenci ke křečovým žilám a k hemeroidům. Na jmenované chorobné stavy upozorní toto znamení i s velkým časovým předstihem.
Zarudlá špička jazyka je velmi spolehlivým znamením (momentálně) podrážděné žaludeční sliznice nebo-li gastritidy.
Malé červené tečky na hřbetu jazyka, tzv. jahodový jazyk. Výskyt je častější u dětí, ale vidět je i u dospělých. Jde o spolehlivé znamení nedostatku vitaminů B-komplexu a svědčí pro konzumaci sladkostí.
Zarudlé skvrny na hřbetu jazyka. Když se (u žen) stěhují z místa na místo, je to známka menstručních/gynekologických potíží a sklonu k nervozitě. Když ženy udají, že trpí výraznou nervozitou až pocity strachu, je třeba primárně léčit jejich neurózu, třeba pomocí rostlinných preparátů a homeopatik. Když neuróza ustoupí, ustoupí často i gynekologické potíže skvrny na jazyku mohou částečně nebo úplně zmizet. Je-li však skvrn mnoho, nestěhují se a činí dojem mapy, tak se mluví o mapovitém jazyku, lingua geographica. „Vystupňováním“ mapovitého jazyka je rozbrázděný jazyk „šourkovitý“, lingua scrotalis. Příčinou nebo průvodní poruchou bývá výrazná neuróza a také porucha vstřebávání vitaminů.
Bílé skvrny které lze setřít jsou většinou plísňovým onemocněním, tzv. slizniční mykózou. Ty které setřít nelze je třeba brát vážně, nazývají se leukoplakie a je radno konzultovat je s lékařem.
Rudý suchý jazyk připomínající rozkrojené maso, případně oschlý, hladký jakoby „lakovaný“. Jde o vážné změny, s nimiž postižení vyhledávají lékaře a ne alternativní diagnostiky. U uvedených změn se v principu pomýšlí na chudokrevnost, nedostatek komplexu vitaminu B, „málo“ železa, zinku, kyseliny listové a dalších stopových prvků. Léčení mají na starosti odborní lékaři. Já se se v této souvislosti omezím na doporučení zahájit doplňování chybějící látky nejlépe sérií injekcí, čímž se „obejde“ střevo, které u lidí s „nemocným jazykem“ vstřebává léky převážně velmi špatně.
Vyplazený jazyk uhýbá ke straně. Někdy je vyhnutí ke straně vidět na první pohled, někdy je velmi jemné a postřehne ho jen školené oko lékaře/léčitele. Jsou ovšem i velmi vnímaví pacienti, kteří si sami všimnou i jemné stranové výchylky. Toto znamení mluví u dětí a mladších lidí pro sklon k chronickým zánětům středního ucha, u dospělých a starších lidí pro sklon k cévní mozkové příhodě (CMP) známé jako „mrtvice“, kterou měli i jejich rodinní příslušníci. Vypozoroval jsem, že lidé s tímto znamením mají často rozdílné hodnoty krevního tlaku měřené na pravé a levé paži a mají sklon k migréně.
Kombinace jednotlivých alternativně diagnostických znamení. Zjednodušeným příkladem je výskyt zarudlých otisků zubů a na pravém okraji jazyka provázený nažloutlým povlakem, který je na pravé polovině hřbetu viditelně „silnější“. Dvě znamení jsou vpravo, tedy na „jaterní“ straně, jaterní funkce tu bývá výrazně – nezřídka i laboratorně – dost oslabená. Pokud se u dotyčného najde výrazně „křivý“ ukazovák vpravo, je tím dodatečně potvrzeno, že případná zdravotní porucha a její možná příčina je umístěna v pravé polovině břicha. Alternativně diagnostická znamení si však mohou i odporovat. Pak je třeba vzít v potaz lékařské nálezy a pohmatové vyšetření břicha, stanovení diagnózy (nebo i podezření na diagnózu) je pak samozřejmě komplikovanější.
Diagnóza z jazyka, možný význam v praxi. Stále opakuji – kdo má jasně definovanou standardně léčitelnou chorobu (zažívacího ústrojí), ten ji má léčit podle rady lékařů. Alternativní medicína má/může hrát jakýsi dopněk ke snížení vedlejších účinků a optimalizaci standardní léčby. Skloubení standardních a alternativních postupů na jednom a tomtéž pacientovi by bylo samossebou ideální. Přímý pohled do zažívacího ústrojí pomocí gastroskopie, koloskopie nebo rektoskopie nelze nahradit žádnými „nepřímými“ diagnostickými metodami. Nicméně diagnóza z jazyka může „standardnímu doktorovi“ pomoci u pacientů, kteří dlouhá léta trpí nějakou zažívací poruchou, jejichž všechna myslitelná vyšetření byla negativní a oni poruchou stále trpí. Takovými poruchami je třeba úporná chronická zácpa nebo průjem, podváha, nechutenství, přetrvávající pocit na zvracení. Bývají to však i letité bolesti břicha, které (podobně jako nejasné subfebrilie) tvrdošíjně vzdorují jak objasnění tak léčení. Pohled na jazyk může v některých případech lékaři přinést impulz a nápad, jak věc léčit, na co se nemyslelo, co se ještě nezkusilo apod. Když to klapne, je to štěstí pro pacienta i pro všechny zúčastněné.
Poznámky na konec. Lidé, do jejichž jazyka se (druhotně) „promítají“ nějaké zdravotní poruchy trávícího traktu, mají šanci na jejich zmizení. Hlavně když skutečně dodrží nějakou dietu a omezí přívod (většinou dobře chutnajících) škodlivin a zažívací trakt a tělo detoxikují. „Znamení“ na jazyku jsou totiž vratná a někdy se mění i v průběhu několika dní. Nejrychleji se mění povlak jazyka, který může změnit vzhled i v průběhu jednoho dne. Pokud je silnější a (vůbec po náhlém vzniku) tvrdošíjně přetrvává, je to spolehlivé znamení, že se zažívacím ústrojím něco není v pořádku. Přidají-li se k tomu (byť i lehčí) potíže jako je tlak v nadbřišku, pocit křečí ve střevech apod., není od věci nechat si udělat gastroskopii k vyloučení gastritidy, počínajících žaludečních vředů a k vyloučení infekce helicobacterem. Pokud se uvedené (standardně dobře léčitelné) stavy prokáží a pokud se je podaří vyléčit, jazyk se může až neuvěřitelně „zlepšit“. Zmizet pak může nejen povlak, ale i zarudnutí, otisky zubů, skvrny, pocity pálení a pachutě. Někteří lidé se snaží vzhledu jazyka napomoci tím, že si hřbet jazyka čistí kartáčkem. Když to klapne, svědčí pro to méně závažnou příčinu. Když to nepomůže, pak je příčina o něco závažnější a „sedí“ někde v zažívacím ústrojí.
Lidé, kteří trpí primárním onemocněním jazyka, jsou na tom hůře. O jejich léčení se dělí krčař, kožař,zubař, internista a eventuálně neurolog či hematolog. Tyto odbornosti se leckdy nemohou dohodnout, která z nich je „pro potíže s jazykem kompetentní“. Léčení bývá svízelné, je to na samostatné pojednání.